Své o tom věděla i žena, jejíž životní příběh se stal hodnotovým východiskem pro založení fondu. Byla to naše maminka, babička a prababička, jaja – Kalliopi. Ta si cestu, téměř odysseovskou, prošla už jako dítě. Jen s tím rozdílem, že ta její neskončila doma, v Řecku, ale musela si nový domov vybudovat v Česku.

Kalliopi byla jedním z mnoha dětí, které byly v době řecké občanské války odvezeny z Řecka. Rodiny se rozptýlily po celé Evropě. Bylo jí dvanáct, když se ocitla sama v Rumunsku – naučila se jazyk a žila náročný život na míle vzdálený tomu, který dnes vedou mladí teenageři – s podlomeným zdravím, sama, ve společnosti knih, které se staly jejími celoživotními společnicemi. Odtud později putovala do Československa, kde se šťastně setkala s větší částí rodiny. Tady pak začal její nový život.

Možná právě díky svým zkušenostem z dětství, byla zcela bez váhání tou nejmodernější a nejliberálnější z celé naší rodiny. Nikdy nesoudila. A vždycky nás motivovala to nevzdat. Nikdy nesklouzla k patosu a opěvování starých dobrých časů. Neměla ráda zaprášené věci ani názory. Měla v sobě životní moudrost, kterou nás dokázala zpražit, zaskočit i vyburcovat. Často říkala – “dívej se dopředu, to je důležité”. Věřila v budoucnost a mladé lidi, naslouchala jim a pomáhala. Právě díky tomuto přístupu se stala srdcem, ale i hlavou naší rodiny.

Naše maminka, Kalliopi, je důvod, proč jsme, kde jsme. Proč je naše rodina pevná a nezlomná. Proč nestojíme na místě a chceme jít dál. To ona nás naučila, že rodina spolu drží i v dobách chaosu a že jsme spolu, i když se naše cesty zrovna neprotínají.

A proto Kalliopi.

Protože jejím jménem chceme umožnit umělcům a umělkyním, aby našli vlastní cestu, po které můžou jít, ať je jakkoli dlouhá a klikatá. Jako ta její.